15.9. Večerní příjezd do hotelu, Haridvar

Jedeme vlakem do Haridvaru. Jsme už opravdu unavení. Já jsem oko nezamhouřila, nedá mi to. Stále mám taky v sobě ten pocit držení ochrany nad skupinou, ale možná taky obavu, že kdybych usnula, nestihnu se včas vypravit.

Nějaký čas si povídám s Janou, než také usne. Jdu pak za skupinkou, ti jsou kousek dále a tam děláme nějaké blbinky, abychom se zabavili. Je to sranda, když už mozek nestíhá. Beru to jako trénink psychiky.

Protože už to jsou chvíle, kdy z nevyspání může člověk leccos přehlédnout, být nepříjemný, neosobní, dokonce zlý apod. Pro pozorování velmi zajímavé. Jak to vnímat u sebe, ale i u druhých. Mám pocit, že se tu občas odkrývá, kdo jaký je.

V pravý čas organizujeme kufry, abychom všichni stihli vystoupit. To jsem ráda. Je večer, nevím kolik, ale už je tma. Slunce zapadá kolem 18:30 místního času. Pozoruju to každý den. My dojedeme už za tmy, mohlo být kolem 20h.

Přesun z nádraží tuk-tukama netrvá dlouho. Jen nikdy nevíme, co bude, jak dlouho to bude trvat. Je to z mého pohledu ta nejhorší část cesty, neumím si spočítat, jak dlouho jsem vzhůru, ale 24 hodin klidně možná...

Jakmile vystoupíme z tuk - tuků, jsme už očekávaní na hotelu. S kufrem mi pomůžou, jsem za to teď už fakt vděčná. Je to pár schodů, ale prostě tělo už nějak vypovídá službu a vidina odpočinku je na dosah.

No a když už jsme v recepci i s kuframa, máme skoro vyhráno! Jen ještě pobrat instrukce, vyfasovat klíč, sprcha, wc.. víc už se hlavě nechce.

Když dostaneme klíč, chvíli se vyvalíme spolu do lůžka, zaradujeme se.. Moje pocity tady jsou vždy takové, že jedu jako motorová myš. Spánek nespánek, touha něco zažít, zvědavost, mystika míst.. to vše mě přitahuje jako magnet.

A taky o tom aspoň promluvím a domluvíme se, že vyjedeme výtahem na střechu a pozdravíme Haridvar, začátek naší báječně poutě právě odsud. Namasté😊🙏.

Shrnutí času na cestě

Tak to máme: cesta ráno cca v 8:40 z Brna do Vídně, potom Vídeň – Dubaj (časový posun +2 hodiny), Dubaj – Dillí (dalších +1,5 hodiny) a nakonec Dillí – Haridvár. Příjezd přibližně ve 20:00 místního času.

A teď to počítám znovu a vychází mi, že jsem byla celou dobu vzhůru 32,5 hodiny! Vstávala jsem totiž už v pondělí v 6:00 ráno v Brně, takže celkem neuvěřitelných 34,5 hodiny bez spánku. Hihi, dobrý trénink!

Nicméně člověk už potom fakt trochu blbne. Své o tom ví i moje spolubydlící… Ještě než jsme totiž konečně usnuly, nějakou dobu to trvalo. 😄

A vlastně je na tom zajímavé i to, že podle mého vnitřního nastavení jsme dorazili v 16:30 našeho času. Tělo totiž pořád jelo podle českého času a na indický čas si teprve muselo zvyknout.