16.9. Podvečerní pudža v ášramu Chri Chintamani

Po návratu z procházky jdu ještě na střechu hotelu dosušit prádlo. Je odtud krásný výhled na město. Vidím ulici pod námi a pozoruji staré městské domy. Za nimi je vidět taky řeka Ganga a na kopci vlevo chrám, kam se nejspíše zítra vydáme lanovkou a jeden další chrám je v dáli naproti.

Setkáváme se k místní modlitbě, pudže. Nerozumím celému procesu, ale jde o jakousi ceremonii, kde nás kropí vodou, zpívají nějaké mantry, zaříkavají a uctívají bohyni Durgu, která je tu před námi.

Pak se zvoní na ten zvon, který nad námi visí. Ať už je to jakkoliv, odpočinu si tady na tom měkkém koberečku, je mi příjemně, chytám ty vibrace, vůni, místní náladu. Jsem ráda, že tu jsem zase a opět, možná jsem nikdy ani neodešla...

Potom zpíváme naši vlastní mantru, kterou během dne složil Igor a vyslovujeme svá přání. Jde i o to vystoupit postupně do prostoru do kruhu, něco vyslovit a pak zazvonit na ten zvon, nechť se stane.

Po našem srazu už se rozloučíme a máme volný program. Cítím únavu, ale už rebeluji, co udělat. Nejdřív jdu řešit praní oblečení. Fungují tady místní Loundry wash - pouliční prádelny.

Člověk z recepce mě dovede ulicí k jedné takové rodinné prádelně. Nechávám tam asi 5 ks a domlouváme se na čase, kdy si to mám zase vyzvednout. Přijde mi to jako skvělá služba.

Cestou potkávám Šárku a tak na mě hned spustí, co už si pořídila, vyhlídla, nebo hodlá koupit. Líbí se mi její živost, zvědavost a nadšení zejména tady v Indii.

S nadšením mi vypráví, že potkali nějaké zajímavé procesí s gorilama a že se jich bála, ale že to bylo úžasný. Zajímá mě to samozřejmě taky, ale únava je už ve mně silná. Následuji ji zpátky k hotelu. U hotelu ale zjišťujeme, že je tam nějak živo.

To už se blíží to celé procesí z jedné strany a z druhé se přibližuje jakýsi kamion, který působí jako pojízdná discotéka s neměřitelnýma decibelama. Takový hluk vám rozvíří a srovná čakry raz dva, to jsem za celý život nezažila takovou vibraci, co je to schopno udělat.

fdasdfsdy

Asi jsem za celý život nezažila takové bláznoství co tady ten večer tady. Všechny ty scény a výjevy jako z nějakého grazy filmu.

Člověka to fascinuje a celé to šílenství ho strhne a co víc, něco na co hlava začne nadávat, protivit se tomu, nechápat to se začne přetvářet a ve vlnu bláznovství a radosti. To je ta totálnost.

Všechno pravděpodně souviselo s oslavami. Google mi k tomu říká různé náměty, ale zkuste se sami podívat, cože se to slaví v Haridwaru kolem 17. září.

Celá akce skončí jaksepatří kolem deváté večer a my pak ještě pokračujeme na pokoji. Netušíme ještě, co se bude dít v noci.

🇮🇳 Indie je země plná šíleností a kontrastů. Tak třeba v noci po tomto nečekaném zážitku před naším hotelem spíme v našem ášramu Šrí Čintámani v Haridváru a najednou se ozve něco jako vymývání mozků. 😂 Spolubydlící zaskučí nevolí a já okamžitě letím zjistit, co se to proboha děje! Na střeše se nás potká vícero a tak to celé proměníme ve hru na noční Kundalini meditaci na střeše.

Co jsem zjistila? Tento hlučný noční randál má v Indii hlubokou tradici. Skupina na ulici hraje na Nashik Dhol, což jsou velké, tradiční oboustranné bubny typické pro stát Maháráštra.

Tento ohlušující pouliční doprovod se používá k vyjádření obrovské radosti, energie a oslav při specifických příležitostech. Náboženská oddanost, pouliční divadlo a pořádná dávka indického šílenství v jednom. Tady se zkrátka ani v noci nespí! 😆❤️