🪷INDIE
Můj příběh část čtrnáctá Jodhpur

😮Včerejší 8 hodinový přejezd máme za sebou. Máme 2 řidiče. Oba se stále usmívají a střídají se v jízdě. Byla to divočina busem indickými cestami v levém jízdním pruhu (jezdí se tu vlevo) s několika odbočkami mimo trasu včetně jízdy v protisměru.

Zabavili jsme s holkama cestou autobusem zpíváním a blbnutím a o přestávkách jsme se snažili vykouzlit úsměvy i při čekání ve frontě na záchod, kdy u ženského WC to trvalo zpravidla i 5x déle.

Někde to bylo hrozné, jinde lepší. Zase tak člověk ochutná tu rozmanitost zde a pozoruje tyto kontrasty s údivem, nebo rovnou i s otevřenou pusou 😆.

Cestou jsme pili masaly, jídlo a u mě hlavně cola. Dala jsem si i jedno dobré jídlo a to Keshu kari. Bylo opravdu výborné a ani trochu mi tam nechybělo maso.

Večer kromě pěššího přesunu na hotel nás ještě čekalo zdlouhavé ubytovávání a tak nějak to sice dopadlo, nicméně kvalita byla asi to nejhorší, co jsme doposud měli. Nejhorší jsou tady asi odpady, nerozumím, jak je to tu řešeno, ale prakticky jakási močůvka protéká podél zdí přímo v útrobách hotelu.

Je zde v tom hotelu tedy zase otevřený prostor, nevím jak to nazvat správně, ale asi bych to připodobnila k pavlači. Toto vše však omlouvám neuvěřitelným výhledem ze střechy hotelu na místní pevnost Mehrangarh.

Ta je prostě fenomenální! Večer ten výhled stál za to a také tu byla připravena výborná indická večeře formou švédského stolu, tak si každý nabral, co chtěl. Já se toho neúčastnila, ale vypadalo to na oko velmi dobře.

🧘‍♀️Ranní meditace v Jodhpuru na střeše hotelu s výhledem na pevnost Mehrangarh je plná barev, vůní, zvuků, poletujících ptáků.

Naskýtá se nám úžasný výhled na pevnost, která je zalitá ranním sluncem. Líbí se mi její barva. Odtud pozoruji také probouzející se život na dalších střechách domů a také pohyb v uličkách.

🥣Později snídáme. Já si tu zatím nic nedala. Mám z toho trochu strach, aby mi nebylo špatně. Zaliju si pak raději svoji kaši.

🏩Hotel vypadá navenek pěkně. I ta střecha je famózní. Ale některé pokoje jsou spíš jak vězeňské cely, nebo garáže. Takový jsme vyfasovali i my. Mají plechová vrata a pak ještě do každého pokoje zase ty vrata. Z mého pohledu děs. A evokuje to ve mně to, že kdyby mě tu někdo chtěl zavřít, tak to nebude problém.

Protože všude je taková jakoby petlice a tam se hodí zámek a je to.. Ani jsem to nefotila, jen jsem tam vzala pár lidí na exkurzi a jako svědky, aby to viděli. Jo a ráno pach z kanálu, takže když se ráno probudíš, to fakt chceš. Pokoje nejsou všechny takové, takže asi je to o štěstí, na koho co padne.

⌚V 10, teda asi spíš v 10.30 v indickém stylu se scházíme dole v hotelu a vyrážíme s Kamalem a Premem na pevnost. Vždycky jsou tak nějak s námi a ochraňují nás průběžně.

Cestou si hrajeme a děláme bláznivé věci. Potkávám se tu s Dartíkem a vymýšlíme zas kdoví co a řehníme se. Pak si střihnem foto pod obdivuhodným stromem s lijánama, kterých je v Indii hodně. Mám ráda stromy a když vidím nějaké nové druhy, pak o to víc.

🏯Pevnost je obrovská. Trochu mám obavu s hromadné prohlídky skrz předchozí zkušenosti. Ty jsou později víceméně naplněny. Moje představa by byla jít sem v menším počtu, zastavit se občas někde, posadit se, navnímat místo a pak třeba zas pokračovat. Při té rozloze to samozřejmě ani není možné, ale tak představy mít můžu :).

💰Před vstupem nelze uhádat vstupné v rupích - psáno je 400 a chtějí 600, to už jsme tak někde zažili. Prostě jejich styl. Těžko se s nimi hádat. Obdivuji ty, co do toho jdou z plných plic a anglicky jako třeba Lenča. Nakonec máme všichni lupeny a vyrážíme. Fasujeme průvodce specialistu. Nějak zvlášť se mi nelíbí. Ale brzy se toho ujímá Silva a překládá.

🦻Neslyším vše a časem zjišťuji, že mě to ani nezajímá. Hlavně nemám tu kapacitu to vše pojmout. A smysly mi to řeknou líp. Pak spatřujeme pohled na modré domečky v Jodhpuru. Je to ochranná barva - někde jsem četla, že snad před komáry.

Je tu i nějaký muzikant, později potkáváme i veselé Indy s dítětem (zírám, jak s ním skoro hází), kteří zpívají a hrají. Holky se přidávají tancem, já v tu chvíli lituji svůj rychlo outfit, že nemám sukni. To jsem ale fakt nestíhala a navíc v plechové kóji se to těžko rozhoduje 😀.

🐾Procházíme zdobenými průčelími, a pak se objevuje takové nádvoří odkud už pak vcházíme do útrob pevnosti. První, co mě napadá se tam vyvalit venku. Ale moje zvědavost zase vyhrává, že co kdybych o něco přišla, žejo.

🐘Tak pak koukáme na nějaká nosítka pro vládce, obrazy a další takové věci. Nějak mě to zvlášť neinteresuje, přiznávám. Občas něco někde, ale pak se zase kupí lidi a v tom už moje já křičí a chce už konec. Proletíme to rychle vlastně. Občas cvaknu nějaké zajímavé výhledy.

Nahoře už na nás čeká nějaký umělec se speciálním nástrojem, aby nám zahrál.
Ráda se usadím na poštářek s ostatními. Je tu oproti venku chlad, tak je to příjemné. Zahraje nám ale jenom jednu skladbu a pak konec.

To byl rychlý relax teda. Nebo moje duše touží po delším zážitku.. nevím, občas o čase zde ztrácím pojem. Navíc jsem opět unavenější a chci klid 😀.

🤨Potom pochopím, že je asi konec prohlídky. Průvodce je takový podmračený, nevím, co si myslet, jestli ho to baví, nebo spíš naše nekázeň ho zasahuje. Dál už se ženeme na nádvoříčko, ale jiné, než bylo to vstupní a tam si dáváme sraz. Je to tu krásné. Ale nějak pořád nestíhám to absorbovat. Pořád se něco děje, tam na záchod, ti už by šli, ti zas by nešli.

A tak sama chvílemi nevím, co bych. A tak se pak vleču s proudem, až se v příhodnou chvíli odpojuji a končím s Monikou a jdeme sólu cestu zpátky na hotel.

Cestou potkáme děti ve školních unformách a fotíme se na vyhlídce nad částí města, tedy nad schodištem, kterým se pak vracíme na hotel.

Trochu doufám, že trefíme 😀. Někdy se totiž fakt neorientuji bohužel. Pak jsme ale dobře nasměrovány a poznáváme cestu, kudy jsme sem přišly.

😏Na hotelu zjišťuji, že jsem celkem k.o. Nicméně se rozhoduji na terase si objednat jen čistou rýži. To je ale poněkud zapeklité a trvá to snad celou věčnost. Mezitím odskakuji do plechové krabice - rozuměj hotelový pokoj 😀pro cosi a pak zas zpátky.

Pak se vracím na střechu. Rýže je tu. Jsem tu víceméně sama u stolu a nemám moc povídavou. Ostatní sedí pohromadě a už mají taky objednané. Taky si uvědomuji, že jsem vlastně chtěla být s Dášou a Liduš na nákupech, ale nějak mi unikly. Ale zas vše co se děje, se děje pro mé dobro😁.

😎Zjišťuji že snad za hodinu, nebo tak málo času už se zase jdeme "kamsi".. Ó panebože, dej mi sílu a vytrvalost, ať nepadnu někde na ulici a nezašlapou mě krávy 😀. Je to organizované, takže zase sraz dole. Jdeme ulicemi.

Kamal nás vede ke studni Toorji Ka Jhalra, která je teda asi nejkrásnější ze všech studní, co jsem v životě viděla.

No posuďte sami z videa (dodám pak). Zase bych tu strávila celý den, tak třeba příště.

😯Později pokračujeme do místní vyhlášené tržnice Clock Tower market, která je velmi nevídanou záležitostí.

Uvede nás grandiozně Silva, užívá si roli hlásné trouby a má můj obdiv. Někdy je to roztomilé a komické zároveň.

Nakonec jsem velmi šťastnou, že přibývá do naší "lady party" pro výběr nových modelů alá India 2024 a může vypuknout naše ženské řádění "jú a jé" po těch všelijakých obchůdcích se vším možným i nemožným.

Ruch ulice, Indky na zemi prodávájí sárí.. Různé exotické druhy ovoce.. nestíhám to.. Ale máme fokus na šaty a pak i na nějaké konkrétní věci. Takže to stále opakujeme jako mantru pro lepší soustředění, protože je fakt hodně snadné na něčem ujet.

🥻První obchod s pevnými cenami je nám doporučen a taky se nám líbí. Je kamenný, přes výlohu je možno sledovat veškeré dění a tak tam vstupujeme. Prodavač si nás zaměřuje a vítá. A to je náš ráj.

Takových šatů… sukní, tunik.. kde čeho.. zkoušíme jedny za druhýma a nemůžeme se nabažit. Máme tu Věročku, která nemá ty ambice nakupovat a tak se ujímá roli fotografky.

A my jedem. Jedna kabinka do které se občas napasujeme rovnou všechny tři, pak "jú" šaty zkouší jedna, druhá, třetí, čtvrtá.. Vlny nadšení a radosti mi zvedají adrenalin a únava dočasně mizí..

Pak mi Miška najde moje favoritky a nakonec každá končíme v nějakém super outfitu. Odfotíme se, z venku jsme zajímavým divadlem pro místí i kolemjdoucí.. Pak se loučíme a odcházíme stylově v nových šatech.. cítím se jak nějaká super hvězda - to přeju fakt všem, aby si to taky užili 🙂.

🤣Pokračuje to docela neřízeně. Intuitivně jdeme někde, kde to není zas až tak wau, tak pak jdeme raději naproti. Je tu ale chaoz. Motorky, Indky, Indové, zvířata, plodiny, koření, další směs zvuků.. wau.. je mi v tom sakra dobře. Smějeme se. Pak to občas koordinuji, protože se holky zapomenou u jakýchsi látek.. já raději myslím na místo v krosně a připomínám nám časové možnosti.

Nicméně cestou zpátky ještě na mě volají moje budoucí gatě a to doslova. 👖Czech republic - trausers! a drží přesně ty, co jsem chtěla. A jen jsem pro to nechtěla usilovně hledat a on mi je rovnou nabízí. Najdeme nejlepší barvu, cenu usmlouváme raz dva a moje nové oblíbené indické snad hedvábné kalhoto-šaty jsou zde!

🌆Večer nás už čeká jen zpívání manter v hotelu a pak vymýšlíme společný program. Nechám si nové překrásné šaty i když je musím doplnit o legíny a nějaké další hřejivé vylepšení. Když slunce zaleze, je prostě mnohem chladněji.

Mně se v našem hotelu nelíbí. Líbí se mi, když nám Martin s Martou nabízejí večeři u nich na hotelu Bawarri haveli, že to tam mají klidné a pěkné. A že snad i rychlejší na obsluhu. Nechce se mi tu být sama ("moje holky" z naší trojice jsou na Korsikanu) a už vůbec nechci zalézt do plechovky bez okna ... Po krátkém váhání mám jasno - no jasně že jdu... a Zuzi a Míša taky.

🍕K večeři se ptám na pizzu, to bych mohla přežít. Ale výroba by byla na dlouho prý a tak se rozhoduji pro italské těstoviny, to zní dost evropsky, tak to by asi mohl žaludek snést v pohodě. Je tady opravdu klídek, výhled na pevnost z boční strany, ale hlavně ten klid oceňuji. Plus není zde přesvíceno na večer. Taková romantika.

Později se k nám přidává majitel a trochu se nás vyptává na naši cestu po Indii. Je přátelský a komunikativní. Taky se zeptá na porovnání hotelů a to neměl dělat. Já jsem teda ráda, že mám komu říct, co se to tam u nás dole děje 😀.

Navíc ještě když má takové pochopení a přikyvuje.. určitě chce taky slyšet, že tady to je hezčí, lepší atd. No tak jo, oceňuji to. No a pak příjde ultra nabídka! Věnuje nám prý noc zdarma, abychom poléčili naše traumata z předchozí noci. Holky jsou na tom stejně s pokojem, co mají v Korsikanu. Je to komedie.

Nemůžu tomu věřit a myslím si, že si dělá srandu. Pak si ale s tou myšlenkou začnu pohrávat. Strávit noc v kobce a ráno čuchat močůvku fakt už nepotřebuji. A ta představa čistého pokoje mě opravdu nejen zaujme. Ještě vyvíjíme teorie, jak budu ráno snídat na této terase a koukat se na terasu druhého hotelu na meditující skupinu..Nemyslím si, že to dopadne, ale nasmějeme se okolo toho až až 😆.

👧Pak holky nakonec už unavené odchází do svého hotelu a my tu ještě zůstáváme. Bavíme se o různých věcech. Je to tady takové na kopci a jako na dlani. Vnímám tu náladu zde, cítím, jak si v tom tak odpočívám a uvědomuji si, jak jsem někde na druhém konci světa a je mi vážně fajn! Nakonec mi pan majitel pokoj znovu nabízí. A když mě Martin podpoří, tak se rozhoduji, že jdu do toho.

⏱️Je 23 hodin a já si jdu sbalit věci na svůj hotel. Martin jako gantleman jde se mnou, vezme mi batoh s tím nejnutnějším a najednou za krátkou dobu světe div se - mám svůj krásný čistý pokoj s koupelnou a jenom pro sebe!.. Usínám spokojená a ve velmi příjemném stavu.

Tak teď už jsem definitivně indická královna💃.
Jsem velmi vděčná a tato vzpomínka zůstane propsaná v mém ♥ 🎉.