Část desátá: odpočinek v kempu pouště Tharr

🪷INDIE Můj příběh část desátá Dnes marodím v kempu Sonal desert v poušti Tharr.

😶‍🌫️Ráno začalo odchodem Zuzi, kterou ráno ještě v "zimě" džípem místní muži odvezli do pouště za ostatními. Já jsem hodně oslabená, ležím, jsem vděčná za teplo, nejde proud, tak čekám, až to někdo nahodí.

Vzdala jsem se už totálně tomu se jakkoliv přemáhat a zůstávám dnes tady ve svém dočasném “doma”. Je to jakoby mi maminka zamávala a odešla do práce 😀když Zuzi odchází. Dělá mi dobře její laskavá energie.

👁️Teď si ale také uvědomím, že mám celý den jen a jen pro sebe. Bude to úžasné, až přijde se sluncem teplo .. a budu prostě jen vylehávat a občas nakouknu ven na ten kouzelný pouštní strom.

Ten je i s houpačkou hned před naším stanem. Je v něm kus života. Třeba krákající vrány (ty mám zde jako takové znamení), nebo takoví zelení ptáčci, pak takoví s bílou hlavičkou, nebo i čipmánci jsou tu k vidění.

😊Již brzy objevuji to, že je tu o mě opravdu dobře postaráno! Začnou sem chodit postupně snad všichni muži, co tu jsou v tomto kempu zaměstnaní, aby se mě zeptali, jak se cítím a jestli něco nepotřebuji!

Nosí mi jejich úžasný "Ginger tea" na podnose a prohlíží si mě. Připadám si tady v tom krásném stanu jako nějaká pouštní královna. Sice mám pocit, že ve své nemocnosti nemám zrovna svou nejzářnější podobu, ale i tak si to užívám.

Možná to je i trochu komické, ale zdaleka ne nemožné! Postupně se tak seznamuji a zjišťuji částečně i jejich osobní příběhy. Jsou to kluci věkem kolem 30 let a chápu z toho, jak jsou vděční, že mají tuto práci.

Vnímám z nich pokoru, laskavost, ale i zvědavost. Mimo tento pouštní svět možná nepoznali nic jiného. Zpravidla pocházejí z některé vesnice a tady mají práci, kterou zde v Indii nemohou vykonávat ženy. 👸Jsem fakt ráda za tento čas a za to, že se netrápím v horku v poušti na velbloudovi.

V jednu chvíli přichází další kouzelný okamžik. Moji noví tři přátelé přicházejí a oznamují, že začnou uklízet přímo náš stan! Ten je plný písku, který sem navál skrze písečné bouře.

😃Akce vypadá tak, že vynesou ven krásnou designovou židli před stan do písku a poprosí mne, zda bych si na chvíli sedla pod ten nádherný strom. Jsem překvapená, nezbývá, než souhlasit.

Mám zrovna mokré vlasy ze sprchy, takže využiju přírodní cestu vysušit si je sluníčku. Je to pro mě nádherná sluneční lázeň. Češu si vlasy, načerpávám energii a vnitřně se rozehřívám. Cítím, jak se tu léčím. U toho popíjím skvělý ginger tea a koukám, jak tři chlapi uklízí! Je to jako fakt? Idyla královny pokračuje a mám tak možnost si to vyzkoušet na vlastní kůži.

👁️Je to zajímavá podívaná. Vidím, že jsou sehraní, každý děla nějaký díl práce. Za chvíli vynášejí ven Zuzanky postel, což se na okamžik polekám, aby měla vůbec potom kde spát! Ptám se a z toho co mi říká jeden z nich brzy pochopím, že po písečné bouři musí všechno ven a písek je třeba řádně vymést. Také nám čistí koupelnu.

Povlíkají nám znovu i povlečení, což teda není nutné, spali jsme tu snad jen 2 noci! To se nedělá po tak málo nocích ani v Chorvatsku😆.

👦Kluci jsou milí a usměvaví i při tom uklízení. Když to mají hotové, můžu se zase nastěhovat. Je to nádhera, palác byl obnoven. Akorát ten můj "chlívek" věcí po zemi a všude se nevyřešil, ale tak není to kam dát mimo podlahu a postel.

Chvíli pak ještě přemýšlím o té jejich práci a tak mě napadne, že bych těm klukům mohla něco dát. Nemám zde nic na památku, ale mám tady od našich tu velkou čokoládu Studentskou pečeť. Ta se kupodivu neroztekla! Zanesu jim ji do jiného stanu a jsou za to moc rádi. Později mi to chválí. Kdoví, jakou v Indii mají čokoládu?

Mám čas zase hezky odpočívat. Nemám tu mnoho věcí na rozptyl a tak o to víc si tu nicotu užívám. Hlavně mi je zde teplo a dobře. Chvíli ležím, než mi donesou další čaj a je mi tak krásně👸.

Je to čas, který nikdy nekončí, mám z toho takový dojem.

🌡Kolem 10h začne slunce mít velkou intenzitu a ve stanu začíná být už celkem horko. Střídám proto stín pod "stromem života Khejri", * projdu se kolem dokola stanu, omrknu pouštní květy blízko za plotem a černé kozičky 🐐. Jinak nic a to nic je k odpočinku jak dělané. Je to velmi účinná terapie!

*Strom Khejri - přeloženo z angličtiny - Prosopis cineraria, také známý jako perský mesquite nebo ghaf, je druh kvetoucího stromu z čeledi hrachových, Fabaceae. Pochází ze suchých částí západní Asie a indického subkontinentu, včetně Afghánistánu, Bahrajnu, Íránu, Indie, Ománu, Pákistánu, Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a Jemenu. Zdroj Wikipedia.

😍Musím konstatovat, že je mi fajn, lepší nemoc jsem snad nezažila😁.

Z dálky slyším Igora, jak u sebe v jeho příbytku na terase hraje na kytaru a zpívá. Krásně to doléhá až ke mně. Je to fajn, že si užívám svoji samotu, ale zároveň nějak vím, že tu nejsem sama. Líbí se mi, jak tam cosi tvoří. Šla bych se i podívat, ale nechce se mi z mého klidu a pohody nikam vzdalovat a dokonce mám dojem, že ani jídlo nepotřebuju, když za mnou pánové opět přicházejí a nabízejí, že mi tady uvaří oběd.

☀️Krmím se tím sluncem, nekonečnostní ničeho a píšu si první stránku v deníčku (a taky tu poslední) a lenoším různě, jak to jde. Jsem tak obrovsky vděčná...

😉Celý tento den je moc fajn. Mám dost času pro sebe, užívám si klidu a můžu se taky připravit na odpolední výlet do pouště, kdy pojedu džípem přímo s naším průvodcem Kamalem za ostatními. 🛻Vyrážíme ve dvě hodiny. Teplo a čaje udělaly svoje a já jsem tak nějak v pohodě jít zas trochu do nějaké akce. Cestou mi Kamal ukazuje ještěrky, které prchají před námi a zalézají do děr.

Zkouším to natočit, ale těžko se to v té rychlosti z auta zachytává na video, ale mám to😆. Pak taky potkáváme některého z dravých ptáků🦅, divoké velbloudy a vidíme dokonce i antilopy. Takže mám takové soukromé safari.

🏜️Zpočátku to je cesta - necesta, žádnou trasu z toho nepoznávám. Je to akční, je vidět, že to řízení zde má průvodce hodně zmáklý a je tu v poušti jako ryba ve vodě. Já si tu připadám jako totální cizačka a taky tak, že bych tu asi horko těžko přežila. Samozřejmě skutečnost by mohla být i jiná, ale takto si to přiznávám.

Za chvíli nabíráme na džíp další naše lidi - odpadlíky, které identifikuji dle vínového oblečení. Jdou po svých a velbloudi nikde. Z jejich sdílení pochopím, že nastoupili na tzv. "Camel car" a teď tlapkají pěšky. Camel car je velbloud🐫, co táhne takovou kárku za sebou a na tom se dá sedět a to je právě ono.

Po nějaké chvíli se dozvídám od Luďka, takového blonďatého Adonise, že tato forma přepravy je na ho…💩 a není to prý pohodlné stejně jako není pohodlné dlouhé sezení na velbloudovi. Což já naprosto chápu a už jsem o tom psala, jak to na moje pozadí celé zapůsobilo🐪. 👀Auto je teď mnohem těžší, když jsme nabrali další pasažéry. Zírám doslova, jak Kamal pohotově zmákne výjezd do pořádného písečného kopce, kde jsou vyjeté hluboké koleje.

Jsou to z mého pohledu totální duny. Už v duchu vidím, jak hrabeme písek, abychom vyprostili auto. Možná ale jen moje mysl touží po senzaci a ještě větším dobrodružství.

🛖Když dorazíme na místo, je zde nic, nějaký strom a malá chaloupka, připomínající chatrč ježibáby... Že by další díl pohádky?

🌳Strom však řádně plní svoji funkci a vytváří moc příjemný stín. Kamal otevře chaloupku a za chvíli sem dorazí i druhý pomocník ten s "Camel car" a začnou uklízet hbitě pod stromem. Je potřeba sebrat jakési trny, které jsou snad všude po zemi v písku. A taky nějaká malá hovínka, těžko soudě čí budou.

Vrhnou se na to s plným nasazením a čistí celý prostor okolo holýma rukama. Neměla bych moc myslet na to, že těma samýma rukama nám potom budou připravovat pochutiny a ...jídlo. No tak to tady prostě chodí. Čistá špína, jak by se řeklo u nás. Ale pak si říkám, že kolik toho je v nastavení mé vlastní mysli, jak moc se nechám ovládat obavami i strachem. 🛏️Jsem moc překvapena, když z té malé chalupy vytáhnou jakési kovové postele. Do jedné z nich ulehá Luďa a druho zaberou holky ségry, které jsou taky takové utrmácené. Já to zatím jen sleduji. A trochu si připadám nepatřičně, že nic nedělám a jen koukám.

Tak jdu a aspoň udělám nějakou tu fotku. Taky vyfotím Luďu, jak vytuhne na té jedné z postelí. Vypadá kouzelně. Vínové oblečko, téměř prenatální poloha a vedle něj batoh Harley Davidson😁. Hm, vzhůru do bezvědomí, trochu mu závidím. Takový klasik to je!

😴Holky si spolu odpočívají po svém, Kamal a jeho společník makají ohledně příprav a já beru foťák a jdu omrknout zdejší duny, které vypadají tak lákavě! Je velké horko, musím pomalu. Mám arafata na hlavě, ale slunce má sílu. Také jdu vyhlížet skupinu na velbloudech, která má už už - v každou chvíli dorazit. mů okruh ale moc velký, musím se skrz nemoc šetřit, hned mě to zastavuje.

🐫🐫🐫O chvíli později slyším první díl karavany dle zvonců velbloudů, jen z jiné strany, než jsem je čekala. Proto zrychluji, abych je neprošvihla a hledám nejlepší výhled na ně. Jeden z těch velbloudářů, takový starší cosi zpívá.

Hned vzápětí, když se karavana přibližuje a já už z dálky poznávám její vyčerpání! Toto byl teda rozhnodně o dost náročnější pochod! Sleduji, jak těžko mí spoluputovníci lezou dolů z velbloudů a jak sotva znovu zapojují všechny svoje končetiny do provozu.

Síla pouštního slunce je znát, někdo má i červený obličej, případně se tvaří nepřítomně, nebo vypadá tak nějak hodně transformovaně 😀. Když spatřím Lidušku, trochu se o ni i bojím. Naštěstí se s tím potom postupně vyrovná po svém. 🙌Jsem vlastně ráda, že jsem se tohoto nezúčastnila. 4 hodiny v kuse a na slunku a zadek rozmlácenej od velblouda, no ani nechci pomyslet. Postupně se celá skupina sleze ve stínu stromu, kde průvodci mezitím nachystali super poležení pro všechny. Je vidět, že to mají dobře vymyšlené.

Velmi se mi líbí to sdílení společného prostoru. Mezitím už se začnou servírovat nachlazená pivka s modrým ledňáčkem 650 ml, což mě znovu vrací do mého zdravého módu. No, dám si taky jedno, mám fakt žízeň! ⌛Všechno tu tak utíká. Moje místo přímo pod stromem je senzační, mám výhled na všechny a zase cítím takovou naši pospolitost. Mezitím začne i nějaká ta sranda, třeba když se trochu provokujeme se Silvou. Nebo když Míša prezentuje jejich smažené lupínky, nevzpomínám si, jak je nazvat.

🍥Před smažením to vypadá jako těstovina, má to barvu a tvar, je to malý, pak se to hodí do rozpáleného oleje, nabere to objem, křupe, je to mastné, ale velmi chutné, slané. Sem se to prostě hodí. Ale ty jsou sakra dobrý, mastný až hrůza, ale tak dobrý, že nemůžeš přestat dokud úplně nezmiznou.

👧Vedle sebe mám "svoje holky" a to Mišku po pravici a Zuzu po levici. Obě jsou po tom putování odstřelené. Zuzi asi víc. Nemůže se skoro hýbat. Když navrhuju přesun na duny, zaskučí a zatím o tom jenom diskutujeme. Pak se ale odhodláme a jdeme. Teda já jdu, oni lezou. A pak se doplazíme na jedno místo, kde budeme víceméně samy.

😯Komunikace je chabá, spíš zase plodíme takové veselé hlody a sarkasmy a občas se i zasmějeme. Slunce se snáší níže k obzoru a začíná být chladněji.

Za chvilku se ještě připlazí Silva bez spodního dílu oblečení. Bůhví, kde ho nechala🏜️. Bereme ji k sobě a na focení ji zakrýváme svými sukněmi. Stejně je mám moc ráda💓.

🌚Jak se setmí, pomalu se už se chystá dnešní koncert. Úžasné mantrování, které zasahuje duši. Tentokrát na hezkém vyvýšeném místě Indové rozdělají oheň a my se tam poskládáme okolo.

Vypadá to mysticky. představte si poušť, tmu, hvězdy, každý zabalený v dece, uprostřed oheň, někdo už si udělá i ležení.. i toulaví psi součástí tohoto vesmíru...

🎶Později zpíváme mantru a Igor čte moudra z knihy od Osha o životě a smrti. Je mi tak dobře (pokolikáté už dnes?). Když dozpíváme a domeditujeme, někteří už se odeberou na svá nachystaná místečka ke spaní pod širým nebem.

Mě a Zuzi naloží na džíp a ještě spolu s několika dalším míříme nocí zpátky do kempu. Cesta je akční a veselá.

🌃Po příjezdu jdeme ještě na horký Ginger tea. Poto m už jdeme spinkat do zázemí uklizeného stanu. Spravím Zuzi o tom, jaký hezký den jsem tu měla a co jsem vše zažila, cvakneme si slivovice a zasmějeme se. A já si pak naložím svá antibiotika, dračí krev a vitamíny.

Zuzi se pořádně obalí, aby v noci nezmrzla. Přestěhuje se ke mně do velké postele, která je mnohem komfortnější. Ještě spolu chvíli vyšleme velkou vděčnost za tu možnost spaní zde a myslíme na ostatní, aby jim bylo taky dobře. Usínám s přáním, ať mi zase o kus líp🙏.