Část jedenáctá: společné léčení v kempu pouště Tharr

🪷INDIE Můj příběh část jedenáctá Lenošíme a zároveň se uzdravujeme se Zuzi v kempu pouště Thar

👀Budíme se do nového rána. Já a moje komplic-ka Zuzi.

Dnes tady nebudu sama, ale jak jsem i jí včera barvitě přednesla všechny přednosti, které zázemíčko v královském stanu skýtá, tak nezůstala “chladná” a myslím, že se dlouho nerozhodovala po tom včerejším čtyřhodinovém mordování na velbloudovi a tak je tu teď se mnou!

⌛Líbí se mi, jak se tady čas jakoby zastavil. Nevíme pořádně, kolik je hodin a co je za den. Maximálně podle východu slunce eviduju teda začátek dne.

Nicméně teplo přichází až tak kolem 10h a to přímo horko, protože přece jen jsme ve stanu. Zděné budovy to mají jinak. Takže když už se chci zchladit, jdu do koupelny, nebo teda ven pod ten překrásný strom.

🦅I dnes nám tu koncertují různí ptáci a tak si v tom libujeme.

Později se pustím do velkého praní a vyperu si nějaké ty kalhotky, ponožky, tílko, vše se může později hodit!

🤗Hodně jsem si oblíbila a mám to tady už jako svůj rituál jen tak omýt vlasy trochou šamponu a pak je nechat sušit na sluníčku. To je prostě pro mě pocitově číslo jedna!

Taky jsme po ránu nevynechali společné “cvaknutí” si slivovice. Ubývá, ale i tak se dá s takovou minimální dávkou dezinfikovat pusa a pěkně to vnitřně zapálí.

👁️Zuzi mi padla do oka hned na první pohled. Je to taková čarodějná šamanka, co se vyzná v astrologii a bůhví čem ještě. Zajímá se mimo jiné i o astrologii. Dozvídám se od ní něco o svých planetách a jejich postavení v době mého narození a opravdu žasnu, co tam všechno mám. Celkem mi to hraje do karet, je to pozitivní a ještě i ten nadcházející úplněk, který už se rýsuje je s tím v souhře.

😂Co je ale to nejhlavnější a nejlepší je, že s ní je fakt sranda! Občas máme záchvaty smíchu a vymýšlíme různé alotrie a teze o tom všem dění okolo nás. Moc mě ta hra baví a vše v našem světě je prostě krásné.

Dopoledne přicházejí muži s čajíky a popovídat si. My si jen libujeme a jsme takové pouštní královny👑. 🧏Později zaslechneme Igora, jak u sebe na terase opět hraje a zpívá. Nakonec k nám vyšle Sambhu, abychom si šli zazpívat s ním. Vymyslel právě novou mantru o vzájemnosti a lásce. Moc se mi líbí. Zpíváme ji společně i se Sambhu, který jí teda nerozumí, ale i tak se přidává

🛖Z terasy mám výhled na obzor a zpívající Zuzi, která se teď taky dosušuje na stoličce na sluníčku. Nevím, jak dlouho zpíváme, ale jsme v tom krásně ponoření a naše srdce jsou šťastná. Užívám si ten klid a přeju si, ať to nikdy neskončí. A když to skončí sdělujeme si několika větami svoje dojmy.. Je to tak hezké, že to ještě zopakujeme. 🥝Pak se nás Sambhu zeptá, zda si přejeme oběd. Já bych si i dala, dlouho jsem nic nejedla a třeba bude něco jiného, než bylo dosud, říkám si. Zuzi taky souhlasí, takže jo, přijdeme!

🎪Ještě pak jdeme zpátky k nám do stanu, sdílíme spolu nějaké naše story, zušlechťujeme se a dál různě lenošíme. Přichází čas k obědu. Vezmu si novou tuniku z Jaisalmeru a šátek. Jsem taková vysluněná a v dobré náladě. Tělo mi moc děkuje, že jsem mu dopřála klidu. 🥘Oběd máme v jídelně resortu. Jsme zvědavé, co to bude. Voní to dobře a jsou to špagety! Chuťově spíš indické, jak italské. Mám ráda chilli, takže ostřejší mi vyhovuje. Ale není to tak, že bychom přímo šlehaly plameny 😀. S chutí to sníme. Mezitím nám dělá společnost v povzdálí i Sambhu. Je to milý, usměvavý kluk. Později se s ním fotíme všude možně včetně recepce a taky nás zvěční pod jedním z nádherných stromů khejri.

💤Odpoledne Zuzi přemůže spánek. Já bych to taky zalomila, ale hledám ještě různé činnosti, jako je třeba zašívání velké krosny, která se po transportech začala hodně rozpadat a tak opravu nechci nechat na poslední chvíli. Jdu se pak ještě maličko projít, ale nic náročného, ono tady vlastně ani není moc kam...

🛻Na 17h jsme domluvené s Igorem, že pojedeme za ostatními do pouště na místo, kde dnes budou nocovat. Vyrážíme veselá banda včetně Alči, která za námi dnes taky dorazila.

Jízda je opět akční, jede s námi i takový mladý kluk, který, co jsem pochopila studuje někde ve městě a dlouho tu nebyl. Před naším cílem je pořádná horda písku a řidič ji projede za našeho kvílení naprosto bez úhony.

🤩Přichází radostné setkání s ostatními, slunce už je docela nízko. Na skupině vnímám, že si prošli nějakými útrapami přece jenom. Ve tváři to mají zapsané. Na nic se moc neptám, já resortová královna si přece moc vážím svého klidu.

😇Hledáme místo, kam se přifařit, karimatku nemám už dávno od výstupu z vlaku a Zuzi ji dnes zapomněla. Spatřuji něčí souboj s černými brouky v místě, kde by se mělo spát. Chápu, taky bych to řešila. Později vidím prvního pouštního pavouka.. Je takový hnědý a má dlouhé nožičky. Představa, že mi zaleze do spacáku není ani trochu moc lákavá.

🛞Nakonec když se setmí, scházíme se v kruhu u ohně. Je to krásné, pouštní, magické.. co já vím, jak líp to popsat?

Zpíváme společně s ostatními mantru, kterou jsme ladili dopoledne. Já se pak vzdálím udělat nějakou noční fotku tohoto našeho kruhu.

🎸Když Igor s Martinem dohrají, přijde na řadu Kamal a místní pouštní borci. A to je teprve nářez. Hrají na prázdné barely od vody a zpívají jejich jazykem. Je to tak živé, opravdové!

Velká radost se zmocní i velké části skupiny a tak tu všichni dohromady sdílíme tento okamžik. Zkoušíme i nějaké české písničky, ale na ně prostě nemáme 🙂. Později sem přidám záznam, stojí to fakt za to! ⌚Zůstala bych i delší čas, ale nejsem sama, kdo to rozhoduje a tak poměrně brzy odjíždíme zpátky do kempu. Byl to moc hezký večer. I tak si ale se Zuzankou libujeme v peřinách a děkujeme🫶 za postel. Dobrou noc!