Část pátá: Jaisalmer naplno

🪷INDIE
Můj příběh část pátá 1/2
Dlouhý první den v Jaisalmeru

Celičké ráno od rozbřesku až do 11 h, než nás ubytovali mi přišlo jako jeden celý den. Co si z toho beru je to, že každé vystoupení z komfortu vede k nepohodlí, jak fyzickému, tak psychickému, zároveň nás činí silnějšími, vnímavějšími, možná shovívavějšími, laskavějšími k těm, co se ani zdaleka nemají tak dobře, jako my, nebo prožívají různé útrapy, ať už je to z čehokoliv.

Máme krásné ubytování ve slíbený čas. Jsme moc nadšené a radujeme se z výhledu na podhradí. Je to neskutečné štěstí. Přijdu si jako princezna. Nebo ve splněném snu ♥. I ve svých letech jsem schopna vnímat a prožívat ryzí dětskou radost! Děkuji za to! Že to stále umím a šířím mezi další lidi!

Poté, co se ubytujeme a vydovádíme se v radosti z nového místa a krásného apartmánu se ještě vydáváme na prohlídku haveli -měšťanských domů. Půjdeme tedy do podhradí. Tam vidíme teprve, jak zde asi vypadá skutečný život.

Je tu spousta stánků, žen v sárí, které prodávají různé cetky a posedávájí u toho přímo na zemi, taky tu jezdí zde jedna motorka za druhou, kravičky jsou součástí života, nebo tu potkáváme menší telátka, která jsou prostě roztomilá.

Jdeme ve skupině a koukají se po nás. Jako bílí vzbuzujeme zájem a pozornost všude. Je to zde takové naopak. U nás si taky hned všimneme lidí jiné barvy pleti i když to začíná být běžné.

Ve srovnání s Dillí je to tu pocitově mnohem víc v pohodě, jsem ráda, že můj prvotní strach postupně ustupuje. Nejspíše tím, že jsme ve městě, které je v poušti, tak je zde vše takové slunné a zlatavé...

Ještě jsem řešila, co si na tuto prohlídku oblíct, moc toho s sebou nemám a dle kamarádky to, co mám není uplně vhodné a tak si musím co nejrychleji něco opatřit. Přece jen, ať trochu "zapadnu" a neurazím jejich kulturu.

🏯Sestupujeme tedy dolů pod hradby - do míst, kam jsem koukala před tím z okna. Je zde oproti časnému ránu živo. Tržnice se najednou vyrojily všude, každý by chtěl, ať jdeme k němu. Líbí se mi ty všemožné barvy oblečení, vyšívané koberce zrcátky, barvami a kousky dalších látek.

Stále si přijdu jak v nějaké pohádce, hlavně proto, že město nabízí uplně jiné obrazy, než jak jsme zvyklí u nás v Evropě. Je třeba koukat pod nohy pokud nechcete zrovna šlápnout do kravince.

Po stranách uliček teče močůvka. Řešit odpady zde bude jistě problematické a při tom turismu obvzlášť. Na wikipedii jsem četla, že zastaralý odpadní systém v hradbaách není koncipován na množství lidí, kteří do Jaisalmeru každodenně přijíždějí. 

Jezdí tu nespočet motorek a to i v těch nejužších uličkách. Místní lidé jsou pro nás exotičtí, jiní, jak oblečením, tak vzezřením stejně jako my pro ně. Postupně potkáváme první "haveli" - měšťanské domy. Jsou hezky zdobené, obdivujeme je.

🤸 Brzy přicházíme k honosnějšímu z těchto měšťanských domů, kde půjdeme na placenou prohlídku. Se vstupy je to tady vždy zajímavé. Dvojí ceny, jedny pro Indy, druhé o dost vyšší pro nás. Toto většinou zajišťuje hromadně náš průvodce, ale kdoví proč, lístky nám potom už na památku nedá.

Jsme velká skupina, je nás asi 42. To mi dosud tolik nevadilo, ale zde už je to jiné. Nebaví mě se někde cpát, čekat, uhýbat..neslyším nic z proslovu průvodce.

Nejlepší chvíle zde pro mne asi je na samém konci na střeše. Je zde otevřený prostor, můžu se nadechnout a uvolnit se ve větším prostoru. Také je odtud vidět na hradby, kde spíme. Schovávám se však do stínu před sluncem, které má přece jenom sílu .

Není mi 2x dobře, stále cítím velkou únavu a asi jsem nachlazená. Kdybych jsem ale nešla, rozhodně bych přišla o tento zajímavý průchod běžným životem v podhradí a prohlídku těchto krásně zdobených paláců.

☝️Cestou zpátky se to ještě zadrhne. Dole naproti domu je obchod s kořením. Zůstávám čekat s nevolí na větší část skupiny. Nemám chuť na nákupy. Mám dojem, že jsem teď dorazil teprve a rozkoukávám se...