Část šestá: Jaisalmer a džinismus

✅INDIE🪷
Můj příběh část šestá 1/2
Druhý den v hradbách zlatého města Jaisalmer

Včerejšek byl zakončen meditací na střeše hradeb, ale to už jsem nebyla přítomná, byl to spíš můj přízrak. Připomenu, že mám za sebou 2 dlouhé lety bez spánku, což bylo asi 25 h a potom jen krátký spánek v Dillí cca 4,5 hodiny, dlouhý přejezd vlakem asi 20 h se spánkem asi 2 hodiny.. a taky je zde časový posun +4,5 hodiny (únor).

Jsem plna dojmů, ale pohybuji se už někde v rovině snění a bdění. Navíc něco na mě leze a je to horší a horší. 👩V noci byla dost zima a to klidně i 13 stupňů. Na hotelu topení není, postupně si na to klima zvykáme. Jsou tu pokrývky, takže to kombinujeme se spacákem.

🧘A tak je tu další celý den v tomto přenádherném zajímavém a zároveň magickém městě. Jakási podivná siréna nás probudila za tmy už v 6 h. Svolávají tak na ranní modlitbu muslimy. V Indii se k islámu hlásí asi 15 % obyvatel. Má to sílu, když tím budí asi 70 tis. obyvatel tohoto města. Pocitově je to cizokrajné, rušivé a zasahuje to nitro, ale takovým až mrazivým způsobem, nevím jak to popsat. Mám to v záznamu, tak to sem pak prolinkuji.

Po celkem studené noci v hotelu se ráno probouzím ztuhlá, cítím něco na plicích, kašlu a tak se rozhoduji zůstat ještě v posteli. Té si teď moc vážím i proto, že za pár dní už budeme v poušti, tak kdo ví, jak to tam bude a zda to zvládnu. Holky odcházejí na druhý hotel na ranní program a loučí se. Mrknu z našeho výstavního okna na východ slunce, uvařím si zelený čaj, dám si pár kapek dračí krve a ještě se zakutám...

🪟Později, když slunce je již výše, začíná to krásně hřát a tak vysedávám opět v tom kouzelném okýnku a užívám si výhled do podhradí a taky svoji samotu. Mám ráda tento božský klid a jen vnímat. Navíc děkovat a vysílat vděčnost za vše, čeho se mi v danou chvíli dostává. Vše vidím jako na dlani. Zapisuji si to do svého srdce, že tento cizokrajný výhled nikdy nezapomenu. Baví mě to sledovat, vnímat barvy, vůni, zvuky, ptáky, šrumec na ulicích, podivné scenérie jako bzukot motorek, troubení, volně se pohybující krávy... A když se více vykloním z okna, tak mi z hradeb mávají Indové. Je to krása. Už jsem tu někdy byla?

🥣O něco později už vyrážím sama na snídani do druhého hotelu za ostatními. Znamená to pro mě trochu odvahy. A taky zase přemýšlím, co si obleču. Moc toho dle zdejší módy nemám a ani nevím, jak to bude venku s tou teplotou. Nakonec zvolím indický model, který jsem si dovezla z Čech, ale nikdy jsem ho u nás nepoužila. Je to takový indický kaftan ušitý z jednoho pruhu látky. Jen možná na mě moc tmavý. Sem se to ale docela hodí, usuzuji.

🏩Druhý hotel, kde se scházíme na společné meditace a snídaně, nebo obědy není zase tak daleko. Cestou potkávám tváře pouličních prodavačů. Nabízí vše možné, chtějí mi podat ruku a slib, že k nim potom přijdu nakoupit. Nějaká žena chce drobné pro ni a její dítě. Ve středu dění jsou kopáči, kteří opravují dlažbu náměstíčka. Usmívám se na ně a jdu dál.

Už jsem téměř u druhého hotelu a i zde nutně procházím uličkou zaplněnou indickým ženským oblečením. Teď rozhodně nemám myšlenky si cokoliv kupovat. Všechno je pro mě však zajímavé a nejraději bych tento film zpomalila, aby to mohly všechny smysly vše hlouběji uchopit. Stejně ale vnímám, že i tak se to do mě nějak zapisuje. Slibuju jednomu prodavači, že se tam později vrátím.

😮Když vyjdu na střechu hotelu, tak se jednoduše přimíchám mezi ostatní a málokdo si všimne mojí absence. Zkouším čaj masalu a pak si jen užívám slunce a terasu a počkám, jestli na mě zbyde taky nějaká ta palačinka k snídani. Nosí to snad po jednom kuse. No mají to tady v Indii takové pomalejší, vleklé, táhnoucí se. Zvykám si a zároveň se rozpouštím v čase a nespěchání. A ano, i já se nakonec dočkám a neumřu tady hlady😁. Donese mi ji přímo náš průvodce Kamal. Ten je zde v tomto hotelu Sagar Guest zaměstnaný společně s dalšími indickými muži po větší část roku.

😊Od dnešního dne doslova pociťuju vlnu péče od ostatních a velkou podporu. Večer jsem měla nějaký propad, kdy jsem se cítila opuštěně😢 a potřebovala jsem to nějak uchopit. Sdílela jsem to s holkama a společně jsme to rozpustily. Měla jsem silné emoce. Ano, ta únava tomu přispěla, ale stejně uvnitř se něco otevřelo a já se na to potřebovala podívat, co to je. Plakaly jsme spolu a pak se už zase trochu smály. Dnes se cítím mnohem lehčeji.

Po snídani se šineme s holkama zase na náš hotel. Tím, že je tepleji, je mi líp, dutiny trochu povolily, nos mám odřený však stále a cítím jistý nekomfort. Beru to jako svoje učení tady. Ustát to zdravotně. I když jsem nikdy žádný slaboušek nebyla a zvládla ledacos, minulý rok rok mi dal celkem na pr_el hlavně zdravotně. Neznala jsem dřív, co to je být bez energie a tak takový stav byl pro mě naprostá novinka a nutně vedl ke změnám i dalším uvědoměním. Sotva jsem dala dohromady, abych vůbec mohla jet na takovou dalekou pouť!

Naštěstí se raduji z maličkostí a tak každá jedna pozitivní malá věcička mi hned vykouzlí úsměv na tváři a moje hravost se zase probudí. Co posilujeme, to roste. Můžeme posilovat svoje zdraví odpočinkem, ale také větším vnímáním sebe sama, poznáním svých potřeb a tím vlastně i rozvíjet respekt k sobě. Nebo můžeme mluvit v negativech o druhých, tomu co nejde, co kdo komu udělal, co zas ti politici, ale co to v nás vyvolává? Máme sami velkou sílu toto změnit.

Nutno dodat, že i tento náš hotel má na střeše prostornou terasu odkud je ten výhled na město ještě více otevřený. Později tam pobudem s holkama, ale ne dlouho skrz silné sluneční záření.

Zjistila jsem, že skupina má zase zorganizovaný program. Po včerejší zkušenosti z hromadné návštěvy haveli to ale vzdávám a domlouvám se s Irenkou, která mi je v tuto chvíli bližší, že si uděláme kávičku a pak až spolu vyrazíme na džinistické chrámy, které jsou k prohlédnutí také v rámci hradeb Jaisalmeru. Je to pět přenádherných chrámů. Vyhovuje mi, že Iri nikam nespěchá, je vnitřně v klidu, řeší úplně jiné věci a je velmi přátelská. Taky si ji tady předchází jeden z poslíčků a je na to celkem vtipný pohled. Má ho dost na háku a dokonce mu ze srandy říká manželi.

👩‍🦳👱‍♀️Když se obě připravíme, vyrážíme z našeho hotelu. U něj stojí posvátný strom, u kterého místní zapalují vonné tyčinky a vznáší modlitby. Vypadá moc krásně. „Žádný strom není nikdy uctíván jen pro sebe sama ale vždy pro to, co je skrze něj projevené, pro to co naznačuje a symbolizuje“ (Eliade 2006). Pak už procházíme známou uličkou, kde prodejci nabízí různé hadříky, ovoce, kokosy, džusy a další nezbytnosti a dále se činí nás polapit.

Cestu k džinistickým chrámům najdeme poměrně rychle. Tam také kupujeme vstupenky. Opět dvojí ceny, v přepočtu na naše to ale pro nás není zas tak drahé. Započneme rituálně v prvním chrámu. U něj je pán v příslušné uniformě, naznačí nám, ať sundáme boty, na které pak bude po celou dobu dohlížet.

🛕Při vstupu se nám hned nabízí nějaký Ind, že nás tady provede. Nejspíš si zde takto vydělává. Odmítáme to, chceme si to projít ve svém rytmu. Chvili sledujeme, jak to tady chodí, ve kterém směru bychom se měli pohybovat. Mělo by to být po směru hodinových ručiček. Sleduji, jak to Indové pojímají obřadně a jdou zde složit poklonu božstvu. Nejdříve dojdou na místo pod zdobenou kopuli, tam jim ceremoniář udělá takové požehnání a oni pak postupuji směrem doleva okolo božstev do takového okruhu a vrací se zpátky zase pravou stranou. Různě se sobě klaní, symbol namasté to zakončuje. Pak tedy jdeme na řadu my. Muž, co nám obřad dělá vypadá jako mistr a mystik Osho😀. Ten se narodil také v džinistické rodině!

🫶Dozvídám se, že těch džinistických bohů je skoro 3000, tak nevím, jak si je všechny pamatují! Někde jsem našla, že toto náboženství je v Indii obsaženo jen v 0,4%. Nicméně nádhera těch chrámů je neúprosná. Nadčasová. Žasneme, jak takové dílo vzniklo. Iri nešetří a dá "džinovi" na konci nějaké peníze a pokračujeme dále do dalších chrámů. Tam se to vše dost opakuje, vynecháváme tedy už další rituály. V dalším chrámu jsou i vyšší patra a tak vystupujeme po schodech a sledujeme to i z této perspektivy. Chrámů je tady celkem sedm. Trochu nás začne tlačit čas oběda. Prohlídku tedy ukončujeme a vracíme se k prvnímu z chrámů, bereme si zpátky naše topánky a kráčíme zlatou teplou ulicí do hotelu, spíše teda na jeho střechu.