Část šestá: Jaisalmer - chrám bohyně Lakšmí

🪷INDIE

Můj příběh část šestá 2/2 - návštěva a obřad v chrámu Lakšmí, večerní zpívání manter u džinistických chrámů.

Skončily jsem prohlídku džinistických chrámů. Cítím se uvolněně, odpočatěji, slunce mi zde dělá službu přes den tím, že krásně hřeje. Líbí se mi tady ty různé vůně vonných tyčinek. Jsou tak specifické a určitě si nějaké musím pořídit domů.

🍻Můj první oběd zde nevypadá špatně. Je to rýže a nějaká majda, jak tomu zde říkají (možná ze srandy po česku), asi je to sója a k tomu "čapátí" - placka z mouky a vody. Chuťově to taky ujde, ale mnohem větší radost mi udělá pivo z ptáčkem! Je to Kingfisher - indický ležák. Má 650 ml a je skutečně chutný!

Dostanu se rychle do nálady s podobně naladěným Martinem, který dokonce objednává víno! To tady teda přijde na celkem pěknou sumu, ale je zas indické, tak to stojí za ochutnání, míní Dartik, můj kámoš. Mám ho ráda pro jeho lehkost bytí a humor mu vlastní a ten náš společný má pak blízko k tomu "za břicho se popadám"...

🤫Odebereme na střechu, kde je super leháro, sluníčko po poledni pěkně pálí. Uleháme do stínu. Je tady takové to indické poleženíčko, jako třeba bývá u nás čajovnách.

Prostě se vegetí na zemi na těch různých polštářcích. Chvíli kecáme jen tak. Zasmějeme se společně různě nabytým prožitkům, nebo těm všelijakým novým zjištěním a odlišnostem. Takové odlehčení jsem právě potřebovala.

🍷Slunce, víno a dobrá společnost je krásným lékem na moje neduhy. To druhé mi na první dojem moc chutné nepřijde, ale po chvíli si zvykám už jsem s ním v pohodě. Pak se taky dozvídám, že se nabízí i u nás v indických restauracích.

Později s k nám přidává Martuška, přítelkyně Martina. Jedeme dál v podobném duchu. Taky se domlouváme, že půjdeme společně do obchodu s oblečením vybrat něco vhodného do pouště, která nás už brzy přivítá. Vypadá to na happy odpoledne.. což nakonec fakticky je...

Když se skulíme ze střechy dolů, tak vyjdeme z hotelu do uličky, kde už po nás obchodníci touží po celé její délce. Necháme se jedním sympaťákem vlákat na nějakou návnadu a mizíme do útrob jeho obchodu. Není tam sám, ještě přiběhne nějaký pomocník. A tak to začne.

Je to tady - náš první nákup oblečení zde v daleké Indii, zlatém Jaisalmeru, pouštním městě... první zkušenost a jak jinak - zábava! Až na to smlouvání, to se shodujeme všichni tři na jisté neschopnosti, že nám zatím toto fakt moc nejde. Ale nějak to musíme prolomit, žejo.

Komunikujeme, co bychom asi tak potřebovali a tak nám začnou nosit různé modely. Já s Martou chceme mimo pouštní outfit nějakou super sukni. A tak nám jich nosí hned několik. Zkoušíme, říkáme si názory, Martin tam sedí jako náš boss a fotí to, nebo občas taky řekne názor i když z chlapa toho člověk moc nedostane, ale nedivím se.

Vždyť když řekne dobrý, tak to je přece málo, když skvělý, tak to je zas moc a myslíš to vážně? a když hrůza, tak toto se mi přece zrovna líbí . No nemají to chlapi tak jednoduchý. Sranda pokračuje. Pán se Martina ptá, jak to má, kdo je jeho ženou a chvíli to asi vypadá, že my obě.

Já si nakonec kupuju jednu sukni, která mi jde k barvě vlasů a takovou pánskou vínovou tuniku do pouště. Všechno se mi líbí, až na některá ta“pyžama”, co mi nabízeli a tvrdili, jak to je super. Já se v tom teda zas tak necítím. Smlouvání asi dáváme na poprvé celkem na pohodu, jde o to se to vůbec naučit snižovat nabízenou cenu. Oni si prý myslí, že jsme hloupí a dokonce mohou být i uraženi, když nesmlouváme. Časem pak ale zjišťuji, že je to taky jak kde a v dalších městech jsou i obchody s fixními cenami. Je čas vrátit se na hotel a chvíli si odpočinout…

Po odpočinku, který mi jinak aktivní a probuzená mysl příliš nedovoluje vyrážíme na obřad do chrámu bohyně Lakšmí. Je to bohyně hojnosti a komunikace. Jen hojnost přitahuje další hojnost. Vnitřní bohatství vede k plnosti, prosperitě a vnější realizaci štěstí. Skutečné štěstí je naplněné a z něj se může stvořit nové. S aspekty bohyně Lakšmí pracuji při ženských masážích Mohendžodáro.

Už jsme v tomto chrámu byly nakouknout včera večer. Indové tam měli nějakou svoji pobožnost. Jsem zvyklá spíš na křesťanské mše a tak tady ty obřady sleduji z povzdálí a se zvědavostí. Každý z těch prováděných úkonů jistě něco znamená. Každopádně věřím, že když si udělám obřad svůj se svým záměrem, modlitbou a přáním, bude mít pro mě osobně stejnou sílu.

Jsme zase v indickéme čase, nestíháme. Sraz je na druhém hotelu. Já to úplně pouštím a rozhoduji se jít rovnou do chrámu, už vím přece, kde stojí. Zde ale ještě nikdo není. A tak se tedy kousek vracíme zpátky, abychom na náměstí uviděly celou mašinku - tedy naši fialovou skupinku, spojenou v mašince jeden za druhým a veselí Indové se přidávají do hry a pokračují v tomto průvodu. Je to trochu úlet!

Je to jako bychom se předem domluvili, jak tu tak stojíme a čekáme na ně. Udělám pár fotek a připojíme se. Celá maškaráda pokračuje až k chrámu. Tam se poobjímáme, zujem boty a pokračujeme už v mírnějším duchu dovnitř.

Uvnitř chrámu nám jeho zdeješí "lákšman" udělá obřad. Je nás hodně a pozornost v tom počtu spíše roztříštěná, ale pro mě to znamená spíše takový průlet jinou kulturou náboženství, jak už jsem psala.

Trochu mi to přijde, jakoby byl takovým živým polobohem, což se zřejmě tato kasta takto uznávat bude. Ale je to jenom můj odhad podle toho, co jsem četla a dozvěděla se na hodinách jógy. Samozřejmě o hojnost si v duchu poprosím, ale přiznám se, že v tuto chvíli toto zas tolik neprožívám, možná taky protože mám v tuto chvíli zas celkem vybité baterky.

Po obřadu máme rozchod a večer nás čeká koncertování před džinistickým chrámem, kde jsem už dnes pobývala s Iri. A tak trochu vím na co se připravit. S tmou se začíná zase ochlazovat. Nestihnu si moc odpočinout.

Jsem v jakémsi módu, že stále se něco děje. S večerním chladem mám zas tu rýmu a ucpaný nos. Hodnotím to zatím ale jen jako vetší nachlazení se kterým můžu fungovat a vlastně tak nějak i musím.

Oblečeme si vínové róby. Tato barva nás nejen spojuje, ale podporuje také společnou vibraci celé skupiny. Ochraňuje naši pouť i posiluje naše společné energetické pole. Osobně ji mám dávno velmi oblíbenou od dob, kdy ke každé z barev umím přiřadit konkrétní ženský aspekt a umím je využívat ve svůj prospěch jak doma, tak ve svém stylu oblékání a taky aby podpořily můj konkrétní stav, nebo záměr.

To vše se také vyučuje na pokročilejších školách Mohendžodáro. Toto moudré poznání mohu vtipně zakončit komentováním svého momentálního vnitřního stavu - jsem v pytli (název oblečení), který má velikost snad 3xl) a mám odřený nos😆.

Večer má zase uplně jinou atmosféru, když se zase všichni potkáváme a jdeme k džinistickému chrámu. Zvuk motorek, rozsvícené obchůdky, místní lidé, barvy, vůně a jejich mix, neznámé zvuky... Jsem tu... slabá, ale šťastná. Jen tak. Bez důvodu.

Náš koncert je krásný, zpíváme krásné mantry a místní se přidávají, fotí nás, natáčí si to a pak nám to později ukazují, když nás zdraví a poznávají na ulici. Jsme slavní! Je tam velké přijetí.