Indie můj příběh - část první

Přivítání v Dillí

Po dlouhém letu s přestupem v Quataru (mimořádně krásné letiště s tropickým lesíkem uvnitř) s usměvavýma černochama nás to vyhodilo v Dillí.

Tak a jsem zvědavá. Vidím spíš zamračené obličeje Indů, kteří nás kontrolují na letišti tak nevím, nevím.. Chvilka zapocení při kontrole pasu a víza a šup, mám razítko! Oddechuji si, že pustili i mě.

Vyplnit digitálně víza trvalo asi 2h on-line. To jsem řešila v ČR asi měsíc předem. Vyšlo to na 50 USD. Pas je třeba mít ještě v platnosti půl roku po návratu z cesty. Tam je třeba dát pozor, jedna z účastnic skrz to neprošla kontrolou ve Vídni.

Tak a jsem fakt v Indii! Nemám očekávání ohledně Dillí a když ve skrytu jo, stejně vím, že ta na první pohled mlha mlhou není a že to je prostě čistej smog. Uf.

Mám nějaké zažité poznatky od mého super kamaráda Ondřeje, který si cestu před léty užil maximálně a absolvoval ji 2x. Přičemž tu druhou měl nějaké zdravotní komplikace, což já doufám a věřím mít nebudu.

Po dvou dlouhých letech se společností Qutar, které trvaly asi 13 h jsem už taková polámaná a mám v sobě jedinou myšlenku - šetři se a přežij.

Let s časovým posunem 4,5 hodiny celkem trvá 6 hodin do Dauha a další 4 hodiny pak do Dillí. A samozřejmě jen odbavení do obou letadel dohromady min. 3 h. což obsahuje odbavení velkého zavazadla a pak kontrola příručáku, stírání testů na drogy a pokus o zabavení konzerv, dlouhý přechod na správný gate., test na drogy, ale taky zápas o konzervy, důkladnější prohlídka u některých vyvolených. Člověk je stále v pohotovosti a je rád, že čůrá a pije.

Já osobně jsem nespala ani jeden let, tak jsem patřičně mimo.

Po zdlouhavějším zorganizování a zorientování se na letišti v Indii se konečně spojíme dohromady celá skupinka. Vyměnili jsme na doporučení malou část peněz hned tu na letišti. A konečně vycházíme z vestibulu letiště ven.

Když vyjdeme ven, čeká nás uvítací soubor Igor a několik Indů s českou písničkou Severní vítr je krutý. A pak každý dostáváme věnce na krk a jdeme dál. Později se dozvídám, že to je tradice z Rajastánu ty věněčky.

No není tu sluníčko, úplně chybí, vím, že někde bude, ale zde v Dillí asi není taková šance jej opravdu spatřit. Je tu šrumec lidí před letištní budovou..rozkoukávám se, hůře dýchám, spíš se mi to nelíbí...

Plahočíme se s kufry a batohy. Já mám jeden 20 kg na zádech a druhý asi 7 Kg na břichu a plus pomocná taška.. Někdo má větší štěstí a některý s Indů mu se zavazadlem pomůže.

Na parkingu všichni čekáme na bus. Je nás opravdu velká skupina. Všichni jsou unavení a většinou nevyspalí. Je to první nekomfort, když pominu, že jsme se v "podstatě nezastavili".