Část čtvrtá: Jaisalmer
Můj příběh část čtvrtá - seznámení se zlatým městem - Jaisalmerem
Je velmi brzy ráno a my se nacházíme v Radžastánu. Po cestě od vlaku jdeme kus s bagáží až na jakési parkovistě. Můj dojem je takový, jakobych byla někde na frontě, 👱♀️ což jsem díky bohu ve skutečnosti nikdy nezažila. Vedou mě k tomu předchozí zážitky, nevyspání a nejistota. V nic nedoufám, ale představa hotelu a teplé postele je lákavá a už se v mé představě a snad i fakticky blíží...
🛻Je tu najednou víc aut a nakládají naše batohy. Pak postupně nasedáme celá skupina do několika vozů. Já a 2 další ženy zůstáváme poslední a chvíli je s námi 1 muž ze skupiny (máme jich jako šafránu), kterého pak ale taky naloží a můj neklid zas tak narůstá. Nakonec je místo i pro nás a já cítím úlevu. Víc než jindy si uvědomuji potřebu mužské opory a ta tu prostě pro tolik žen není.
🚨Jedeme džípy kus cesty nočním Jaisalmerem. Zatím nic vidět není, je ještě tma. Kousek od parkoviště u vlakového nádraží vidím lidi, co spí na přímo zemi zakrytí hadrami. Po 20 minutách zastavujeme přímo pod hradbami nádherné, velkolepé pevnosti . Jsem v úžasu a taky v tuto chvíli zapomínám na jakékoliv útrapy a vnitřně se skláním před touto nádherou. Srdce se otevírá! Toto je opravdu místo jako z pohádek tisíce a jedné noci..
ℹ️Mám informaci, že v těchto hradbách budeme ubytovaní, ale jsem spíš zvyklá spoléhat se na ty horší verze a to taky i po tom, co jsem už na této cestě za ten poměrně krátký čas prožila. Dva dlouhé lety téměř bez zamhouření oka, první kulturní šok z Dillí z tržnice blízko Jama Masjid, 5 hodin spánku, přesun na vlak a skoro 20 h ve vlaku, kde jsem mohla naspat dohromady jen tak 3 h... Nicméně je to dokonalý start pro nepozornost mysli, odpoutání se od toho co zůstalo za mnou, ale taky poznání sama sebe v těchto situacích.
🏯Když se vynadíváme, zjišťujeme, že je potřeba vynést zavazadla až k hradbám. To už musím vydržet a zvládnout. Za chvíli zjišťuji, že nástup na hotel bude možný až kolem 11 h a to je teď kolem 5.30 ráno... Hm. Trénink začíná. Fakt děs 😃😶🌫️😎Dívám se do sebe na svoje programy, vědomě si to odvztekávám, přichází lekce příjmej, co přichází, nebojuj. Je to jako v životě. Je docela zima. Surové ráno kdesi ve spící pohádce.
🎒Velké batohy veze auto a my s menší bagáží (nesu tak o 20 kilo míň) vcházíme nádhernou bránou obklopenou ve znaku spícími holuby (na fotce) do nitra hradeb. V brzkém ránu se tu rozhlížím a přijde mi tu totálně ticho a mrtvo, jakobychom vcházeli do místa, kde není ani živáčka. Paláce zde jsou opravdu překrásné, skvostně nazdobené, nikdy jsem nic takového neviděla a ani fotka to není schopna vystihnout tak jako když právě stojíte na takovémto místě. Kouzlo těchto hradeb a vědomí, jak moc daleko od domova se nacházím má pro mě tajuplný nádech a jistou posvátnout. Kravinec na zemi to celé podtrhuje, musíme dávat pozor.
🏩Dojdeme až k hotelu Sagar Guest, který je vybudován přímo v těchto úžasných hradbách. Složíme dole vedle recepce bagáž a potom se odebereme se na jeho střechu. Vychutnávám si tento první dojem v pospolistosti skupiny ještě za tmy. Hřejeme se pod dekama společně a zpíváme mantru Šakti (ženská kreativní síla) a taky popíjíme masalu welcome drink - čaj čaj, jak tomu zde říkají. Je mi celkem chladno. Sedím na kraji u zídky. Vedle mě je jedna žena Irena, která mě laskavě zakryje spacákem. Připomíná mi to laskavou mateřskou péči a vzpomenu si na svoji vlastní mámu.
🌇Společně čekáme východ slunce. Pohled ze střechy je úchvatný. Na této střeše později trávíme ještě více času v různých denních dobách.. a moc mě to baví. (Jako třeba jedno odpoledne s Dartaňanem, jeho Martou♥ a skleničkou velmi drahého vína). Později poznávám, že tady se prostě žije a dokonce i spí na střechách! Miluji prostě jen tak být, to je ten pravý relax a ideálně, když je s kým sdílet. A ty božské výhledy z této hory - vrchu Džajsalu dolů na cizokrajné město s obyčejnými smrtelníky... Jak asi shlíželi dolů králové?
🚶♂️Po východu slunce, které nás začíná hřát se vydáváme v menších skupinách ve vínových róbách (ochranná barva poutníků) na průzkum do těchto nádherných hradeb s posláním si zameditovat a navnímat si Jaisalmer se všemi jeho zvuky a vůněmi. Jsem ve trojici s dosud neznámými ženami👩🦰👩🦳👱♀️.
🧘Těším se z každého okamžiku, mám dojem, že už jsem na tom místě jakéhosi "počátku". Bylo třeba až sem se dotrmácet, aby krásné slunce vysvitlo a laskavě se mě dotklo dosud nepoznanou nádherou. Procházíme uličkami, kde je mokro z čehož usuzujeme, že tu ráno čistí ulice. Občas právě uvažuji nad tou čistotou, jak to tady s ní je a všímám si toho.
🪟Dojdeme na takové zajímavé místo s výhledem do podhradí a možností se posadit. Dlouho neváháme. Tam nám nějaký muž nabídne čaj masalu. Když ji po nějaké chvíli přináší, má ji moc dobrou, hodně kořeněnou, lepší už pak neochutnám. Sejde se nás tu část lidí z naší skupiny a je to moc prima. Vnímám slunce v zádech a probouzející se energii, radost, srdce cítí štěstí, vítám nové.
📇Od toho mužíka, nejspíše majitele této terasy dostáváme vizitku. Děkuje a zve nás k další návštěvě. Otázka je, zda sem později trefíme, uličky jsou tu spletité. My pokračujeme dál, míjíme další chrámy a zdobené domy, různé sochy bohů a bohyní, gobelíny se slony, krávy v pohybu, místní lidi, kteří už praktikují svoji denní rutinu před svými příbytky, nebo se vydávají vybavit si to svoje vlastní. Část hradeb ožívá také otevřenými krámky, kde už září barvami lákavé indické modely.
Pokračování příště♥
Můžete se těšit na džinistické chrámy, obřad v chrámu bohyně Lakšmí, haveli, nebo obchod s látkami a koberci 😊