15.9. Vlakem z Dillí do Haridvaru

Po asi 2 hodinách odpočinku se vracíme k autobusu. Ten nás zaveze na vlakové nádraží. Čeká nás ten kolos všeho. Jezdící pás na kontrolu kufrů je stále v akci. Nechápu jeho funkci a zase zakroutím hlavou. Asi bude takto pracovat nesmyslně až na věky. Zajímala by mě reakce těch, co to vidí prvně. Hihi.

Za nějakou chvíli ještě musíme do schodů a to jak s příručákem na zádech, tak s kufrem. Je to síla. A pro chlapi ostuda zároveň, že nás to nechají vytahat samotné!!!

Škoda mluvit, je mi líto slabšího pohlaví. A té negalantnosti napříč světem. Děláte si to sami... A to se tady nabídli, že by to vynesli za pár rupií. Jen průvodce je slepý hluchý v tento moment.

Jinak toto se nedá moc fotit, respektivě stíhat... měli jsme co dělat, prokličkovat mezi těmi auty, rikšami, lidmi, uzávěrami atd. a neztratit skupinu. Tak obrazy zůstanou spíš v hlavě.

Nevím, co bude letos, loni to bylo snad skoro 3 hodiny čekání a málem k zbláznění. Někdo to schytal a možná je blázen dodnes. Ale za to mu je asi tady líp na světě. Hihi.

Nakonec vlak dojede a to úplně na čas. To snad není ani možné. No je.. Čeká nás asi 6 hodin cesty, jestli si to dobře pamatuji... Už meleme z posledního.